Spustit
Šumava
Šumava se nachází na jihozápadní hranici České republiky u hranic s Německem a Rakouskem. Její délka od údolí Chodské Úhlavy k Vyšebrodskému průsmyku je asi 120km, maximální šířka Šumavy a jejího podhůří je 45km. Hřebenem Šumavy prochází hlavní evropské rozvodí mezi Černým a Severním mořem. Na bavorské a rakouské straně klesá pohoří výrazně, na české straně pozvolně. Na rozsáhlé ploché horské pláně vyčnívají klenby hlavních vrcholů. Nejvyšším vrcholem Šumavy je Velký Javor (1456m) na bavorské straně hranice. Nejvyšším vrcholem české části je Plechý (1378m).
Šumava nabízí množství možností jak pro letní, tak pro zimní rekreaci. K nejvýznamějším střediskům rekreace patří Špičácké sedlo, Zadov a Churáňov, Antýgl, Srní, Modrava nebo Lipenská vodní nádrž.
Český les
Horské pásmo Českého lesa navazuje na severozápadě na Šumavu. Počíná v Domažlickém sedle a zasahuje až k Chebské pánvi. Nejvyšším vrcholem je hora Čerchov (1042m).
Zajímavá místa
Vrch Plechý
Nejvyšší vrchol české části Šumavy (1378 m) a leží na státní hranici s Rakouskem nad Jeleními Vrchy. Na svahu Plechého se nachází známé ledovcové Plešné jezero.
Boubínský prales
Prales s porosty smrku, jedle a buku se nalézá na západním svahu hory Boubín ve výšce 940 - 1120m v centrální části Šumavy. Již od roku 1858 je přírodní rezervací. Rozloha pralesa je 46ha. U pralesa se nachází též jezírko, které je ale vlastně umělou vodní nádrží z 19.století. Některé stromy dosahují stáří 300 až 400 let. Prales je největší nedotčenou lesní plochou ve střední Evropě a je významnou turistickou atrakcí. Lze zde spatřit také tzv. Krále smrků - padlý smrk, který byl 57m vysoký. V pralese také upoutají bizardní spleti nadzemních chůdových kořenů.
Další informace
Historie
Díky nehostinnosti nejsou dějiny Šumavy tak bohaté jako dějiny podhůří. Usazovali se zde pouze pastevci. První osídlení připomíná latenské hradiště Obří hrad z druhé poloviny prvního tisíciletí. Slované pronikají do Pošumaví v 6.-10. století. Z osad postupně vznikaly střediska a poté i královská města.
Čtrnácté století přineslo rozmach hornictví.Nerozvinutý průmysl v 19. století způsobil značný odliv obyvatelstva. Průmyslovými středisky byly v té době pouze Strakonice, Klatovy a Sušice.
Po Druhé světové válce a v období Studené války byly značné části Šumavy a Českého lesa součástí hraničního pásma.
Počátky turistiky v oblasti sahají již do 2.poloviny 19.století.
Živočišstvo
Fauna Šumavy měla původně téměř výhradně lesní charakter. Ve vodních tocích se vyskytuje vydra říční. Unikátní fauna bezobratlých, zahrnuje řadu vzácných reliktních druhů severského původu a byla jedním z hlavních důvodů zařazení Šumavy do Červené knihy ekosystémů IUCN. Šumava je tradičním refugiem pro lesní druhy kurovitých ptáků. Přežila i populace tetřeva hlušce i tetřívka obecného. Hojnější je jeřábek lesní. Z velkých predátorů žije dnes na Šumavě trvale pouze populace rysa ostrovida. Velké druhy kopytníků, především jelen evropský, jsou za absence ostatních predátorů uměle myslivecky obhospodařovány a jejich četnost regulována
Rostlinstvo
Převažujícím typem je vegetace lesní. Pro horskou část Šumavy jsou dnes charakteristické porosty květnatých bučin a klimaxových smrčin. Lesní vegetace tak v současné době představuje širokou mozaiku od silně pozměněných, nepůvodních společenstev. Obecně je pro flóru území Šumavy typické výrazné zastoupení lesních druhů typických pro výškové vegetační stupně Šumavy. Luční a pastvinná společenstva zůstala zachována jen na části své původní plochy, zejména ve výše položených a donedávna omezeně přístupných územích. Zde je dosud koncentrován výskyt většiny chráněných a ohrožených druhů šumavské květeny.